Longevity, the phenomenon of today's times?
„Každý chce žít dlouho, ale nikdo nechce zestárnout.“
(Jonathan Swift)
Abstrakt: Stáří a stárnutí se stalo jakýmsi fenoménem dnešní doby. Stárnoucích lidí přibývá a díky tomu se o stáří, stárnutí a dlouhověkosti více diskutuje. V České republice, ale i v okolních Evropských státech, přibývá dlouhověkých lidí, tedy lidí, kteří se dožívají 90-ti let a více. Příspěvek si klade za cíl alespoň ve stručnosti přiblížit dlouhověkost jako fenomén dnešní doby a upozornit na skutečnost, že těchto lidí bude mezi námi stále více.
Klíčová slova: Stáří, stárnutí, dlouhověkost, senioři.

Abstract: Age and Ageing had become a phenomenon of our time. There are more and more eldery people and due to this people more discuss about age, aging and longevity. In the Czech Republic, but also in neighboring European countries is increasing number of very old people, ie. people who live up to ninety and more years. The article aims to briefly bring longevity as a phenomenon of our time and attention to the fact that there will be still more and more eldery people among us.
Keywords: Age, aging, longevity, seniors.

Úvod

Stáří se díky pokroku v medicíně a díky dalším změněným okolnostem pro většinu lidí stalo očekávanou i prožívanou fází života (Leissmann, 2010). Stáří je konečnou etapou procesu stárnutí a možná i proto se v naší společnosti o něm častěji diskutuje. Přibývá stárnoucích lidí, kteří jsou odkázáni nejen na pomoc svých nejbližších, ale i na pomoc celé společnosti (Koubská, 2011). Většina z nás by se chtěla dožít vysokého věku ve zdraví a v pohodě, mít kolem sebe rodinu a dožít se zdravého stáří (Liessmann, 2010). Stáří přece může být i příjemné a nemusí nás vždy jen obtěžovat.

Periodizace lidského věku

Ve většině zemí je přijímána periodizace lidského věku podle návrhu Světové zdravotnické organizace (WHO).

• 60 – 74 let – rané stáří
• 75 – 89 let – vlastní stáří
• 90 – a více – dlouhověkost (Topinková, Neuwirt, 2005, s. 17).

Jiné dělení stáří

• 65 – 74 – mladí senioři
• 75 – 84 – staří senioři
• 85 let a více – velmi staří senioři (Holmerová, Jurášková, 2007, s. 12).

Toto dělení respektuje demografický vývoj v posledních letech. Změnila se populační struktura společnosti ve všech vyspělých zemích. Tato struktura se změnila ve smyslu prodlužování střední délky života. Jedná se o údaj o věku, kterého se pravděpodobně od narození dožijeme.

Zdeněk Kalvach doporučuje z ošetřovatelského hlediska rozlišovat následující kategorie seniorů):
Zdatní (fit) – senioři bez ohledu na svůj věk udržují velmi dobrou zdatnost, vykonávají fyzicky náročné činnosti a zvládají i náročnější zdravotnické výkony, pooperační rehabilitace na pohybovém ústrojí u nich probíhá rychle. Senioři vyžadují minimální modifikace ošetřovatelských postupu.
Nezávislí – senioři dobře zvládají aktivity každodenního života (activities of daily living, ADL) a za běžných okolností nepotřebují žádnou větší podporu rodinných příslušníků, svého okolí ani pečovatelské služby (zvládají vedení domácnosti i nákupy, atd.) Tito lidé však selhávají v situacích, které kladou neobvyklou zátěž (horečnatá onemocnění, pooperační stavy, nutnost chůze do schodů atd). V domácím prostředí vyžadují intervenci v případě mimořádné zátěže, při hospitalizaci většinou zvláštní opatření nevyžadují.
Křehcí (frail) – senioři, jsou ohroženi náhlou dekompenzací zdravotního stavu (např. recidivy srdečního selhání) či funkčního stavu (pády), nezvládají zátěžové situace (např. rozvoj delirantního stavu při změně prostředí), potřebují trvalou pomoc při náročnějších činnostech denního života (tzv. instrumentální ADL neboli IADL – např. nakupování, vaření, vedení domácnosti). V domácím prostředí vyžadují ošetřovatelskou dispenzarizaci s intervencemi, často monitorování pomocí systémů tísňové péče (tísňového volání), v ústavní péči je potřeba zvýšený dohled s prevencí imobilizačního syndromu či delirantních stavů, při propuštění do domácího prostředí obvykle aktivizaci terénních služeb (pečovatelská služba) či instruování rodiny.
Závislí – senioři nezvládají i běžnou sebeobsluhu, vyžadují pomoc při jídle, hygieně, oblékání, při používání toalety, při přemístění z lůžka.
Zcela závislí – senioři jsou dlouhodobě nebo trvale upoutáni na lůžku z důvodu kvantitativní či kvalitativní poruchy vědomí, proto vyžadují aktivní zajištění antidekubitního režimu, hydrataci, výživu. Hrozí u nich rozvoj imobilizačního syndromu. (Kalvach, Onderková, 2006, s. 14).

Proces stárnutí

Stárnutí postihuje veškerou populaci. Stárnutí je dlouhodobý proces, který je ovlivňován dvěma faktory. Genetickými faktory, které jsou člověku dány od narození a faktory z okolního světa. Interakce obou faktorů tvoří jedinečnost a zvláštnost toho, jak bude jedinec rychle nebo pomalu procesem stárnutí procházet. Stárnoucí a staří lidé mají společný jen počet let. Každý stárne jinak, jiným tempem. V některém období stárneme rychleji, v některém pomaleji. Ale pozor! Z hlediska chronologického stárneme všichni stejně. Kalendářní věk lze tedy chápat jako jedinou hodnotu, dle které můžeme věkové skupiny z různých zemí světa mezi sebou porovnávat (Gregor, 1999).

Dlouhověkost

Podle Světové zdravotnické organizace jsou u nás za dlouhověké považováni lidé, starší 90. let. Z nejrůznějších studií vyplývá, že pokud by člověk žil ve zdravém prostředí a nezahubily by ho některé zhoubné nebo chronické nemoci, mohl by se dožít sta i více let (Gregor, 1999).

• „Dlouhověcí lidé mají přirozenou radost z pravidelného pohybu (chůze, zahradničení, činnosti vykonávají spíše pro zábavu než jako zdravotní povinnost).“
• „Jejich osobnost je vyrovnaná, ale živá, mají chuť do života, ale neprojevují přehnané city, které vedou k výbuchům zlosti nebo okamžikům panik.“
• „Vyhýbají se stesku, nežijí minulostí. To by totiž znamenalo uvažovat o časech, kdy byli ještě mladší, rychlejší a silnější, a to může být skličující. Místo toho žijí přítomností a jsou nadšeni činností dnešního dne.“
• „V tom, co dělají, mají úspěch, i když si kladou skromné cíle, když jich dosáhnou, sami vidí, že jim to prodlužuje život. Jsou hrdi spíše na své dílo než na sebe.“
• „Jsou umírněni ve svých zvycích, jedí rozmanitou stravu bez výstřelků, pravidelně spotřebovávají každodenní kombinaci masité a zeleninové stravy a také pijí umírněné množství alkoholu.“
• „Jejich způsob života má rád každodenní zaběhnutý rozvrh bez zmatků a stresů.
• Září jim oči, smysl pro humor je neopouští ani ve vysokém věku.“ (Nejedlá, Šafránková, Svobodová, 2004, s. 176).

V České republice nyní žije 1 103 stoletých a starších lidí. Z celkového počtu se jedná o 920 žen a 183 mužů. V letošním roce by sté narozeniny mělo oslavit 466 osob. V roce 2012 k lednu bylo evidováno 1 035 a v roce 2011 se jednalo o 913 osob. Ze statistických údajů vyplývá, že dlouhověkost se v naší republice prodlužuje. Podle statistických propočtů by v České republice v polovině století mohlo žít okolo 13 000 stoletých a starších osob. V roce 2065 by mohlo jít až okolo 19 700 osob. Převahu by měly mít ženy před mužskou populací. (http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-cesku-zije-1103-stoletych-a-starsich-...).
„Státy s nejstarší populací v Evropě (mediánový věk) jsou v roce 2011 Německo (44,6 let), Itálie (43,5 let), Finsko (42,1 let), Řecko (42,1 let) a Rakousko (42,0 let). Nejmladší populaci má Irsko (34,7 let), Island (35,0 let) a Makedonie (36,1 let); v České republice je v roce 2011 mediánový věk 39,6 let. Populace v Evropě od roku 2002 do roku 2011 zestárla nejvíce v Lichtenštejnsku (o 4,3 roky), v Německu (o 4 roky), v Litvě (o 3,5 let), v Řecku (o 3,3 roky) a shodně o 3,2 roky v Rakousku, Nizozemí a Makedonii. Nejméně stárne populace ve Švédsku (o 1,2 roky), v Maďarsku a Estonsku (o 1,4 roky) a v Bulharsku (o 1,5 let); v České republice o 1,7 let.“
1 Mediánový věk
Graf 1

Zdroj:czso.cz‎.

2 Populace 65 +
Graf 2

Zdroj:czso.cz‎.

„Ze statistických údajů vyplývá, že nejvyšší podíl nejstarší populace (65+) mají Německo, Itálie, Řecko, Švédsko, Portugalsko a Bulharsko (20,6 - 17,7 % sestupně), nejnižší zastoupení 65 a víceletých obyvatel je v Ázerbájdžánu, Turecku, Moldavsku a Irsku (5,8 - 11,6 %). V České republice je tato věková skupina zastoupena 15,5 %“ (http://www.czso.cz ).

Česká republika byla v roce 2000 na 22. místě v Evropě co do podílu osob nad 65 let. Předpokládá se, že například v roce 2050 ČR zaujme 6. místo.

Závěr:

Fenomén stárnutí populace se stává nejaktuálnějším problémem vyspělých evropských států a stárnutí populace má významný dopad na celou společnost. Je potřeba stále více finančních prostředků vynakládat na zdravotní péči i na sociální systém. Kvalitní a dobré stárnutí nezáleží ale jen na společenské struktuře, záleží i na samotném individuálním jednání a přístupu ke starým lidem. Je velmi důležité, aby kvalita života dlouhověkých byla co nejlepší. Na to je ovšem nutno myslet již v mládí.

Autori:
Mgr. Miroslava Kubicová
PhDr. Jarmila Verešová
Použitá literatura:

GREGOR, O. Stárnout, to je kumšt. Praha:Dům medicíny, 1999. 139 s. ISBN 80-238-4791-0.

HOLMEROVÁ, I.; JURÁŠKOVÁ, B.; ZIKMUNDOVÁ, K. et al. Vybrané kapitoly z gerontologie. 3. vydání. Praha: Gerontologické centrum 2007. 142 s.

KALVACH, Z.; ONDERKOVÁ, A. Stáří, pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. Praha: Galén 2006. 44 s. ISBN 80-7262-455-5.

KOUBSKÁ, L., KOUKOLÍK, F. Všechno dopadne jinak. Praha: Vyšehrad, spol. s.r.o.,
2011. 126 s. ISBN 978-80-7429-176-0.

LIESSMANN, K. P. Hodnota člověka. Břeclav: Malovaný kraj, 2010. 140 s. ISBN 978-
80-903759-7-0.

NEJEDLÁ, M., SVOBODOVÁ, H., ŠAFRÁNKOVÁ, A. Ošetřovatelství III, 1. Praha:
Informatium, spol. s. r. o., 2004. 245 s. ISBN 80-7333-030-X.

TOPINKOVÁ, E., NEUWIRTH, J. Geriatrie pro praktického lékaře. 1.vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 1995. 304 s. ISBN 80-7169-099-6.

České noviny.cz V Česku žije 1103 stoletých a starších lidí, dlouhověkých přibývá. [online]. 2013 [cit. 2013-12-08]. Dostupný z: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-cesku-zije-1103-stoletych-a-starsich-....

Český statistický úřad. cz Senioři v mezinárodním srovnání 2012. [online]. 2013 [cit. 2013-12-08]. Dostupný z: http://www.czso.cz‎.