Transformations in the Czech Prison System within the Restorative Paradigm: From Retribution to the Healing of Relationships

Abstrakt: Předložený článek se zabývá analýzou vývoje českého vězeňství s primárním zaměřením na postupnou integraci principů restorativní justice do systému výkonu trestu odnětí svobody. Text reflektuje paradigmatický posun od retributivního pojetí trestu k přístupům akcentujícím náhradu újmy, odpovědnost pachatele a hojení narušených sociálních vazeb. Skrze syntézu aktuálních poznatků zkoumá článek limity současného systému, vliv restorativních programů na bezpečnost věznic a postoje české veřejnosti k alternativním způsobům řešení kriminality. Zvláštní pozornost je věnována teoretickým východiskům determinismu a etopedickým aspektům resocializace v kontextu moderní trestní politiky.
Klíčová slova: Etopedie, resocializace, restorativní justice, trestní politika, veřejné mínění, vězeňství

Abstract: The present article analyzes the development of the Czech prison system, focusing primarily on the gradual integration of restorative justice principles into the execution of prison sentences. The text reflects the paradigmatic shift from a retributive conception of punishment towards approaches emphasizing reparation, offender accountability, and the healing of fractured social ties. Through a synthesis of current findings, the article examines the limits of the current system, the impact of restorative programs on dynamic prison security, and the attitudes of the Czech public toward alternative methods of addressing crime. Special attention is given to the theoretical foundations of determinism and the ethopedic aspects of resocialization within the context of modern penal policy.
Key words: Special education, resocialization, restorative justice, criminal policy, public opinion, prison system

Vznikla nová platforma SAVAN, ktorá prostredníctvom alumni siete prepojí bývalých a budúcich medzinárodných rozvojových dobrovoľníkov a dobrovoľníčky na Slovensku. Zároveň sériou rozhovorov priamo z terénu pomôže šíriť osvetu, vzdelávať a vďaka databáze ponúk i motivovať ďalších ľudí k dobrovoľníckej misii v nízkopríjmových krajinách sveta.

Druhá polovica mája opäť patrila Týždňu dobrovoľníctva na Slovensku – na národnej, regionálnej a lokálnej úrovni. Je tu však aj ďalší typ dobrovoľníctva, o ktorom sa stále málo hovorí. V rámci neho sa aktívni Slováci a Slovenky venujú pomoci a podpore miestnych komunít v nízkopríjmových krajinách sveta, v minulosti označovaných za rozvojové. Práve vznikajúca platforma SAVAN má za cieľ zvýšiť povedomie o význame medzinárodného rozvojového dobrovoľníctva, prepojiť bývalých a motivovať budúcich dobrovoľníkov a dobrovoľníčky k rozhodnutiu pre zahraničnú misiu.

Príbehy v tejto knihe sú inšpirované skutočnými osudmi ľudí a udalosťami na slovenskom internete. Títo ľudia sa stali obeťami internetových parazitov, predátorov, podvodníkov aj konšpirátorov, ktorí neraz berú osudy svojich obetí do vlastných rúk. Ovládajú ich, oberajú o čas, peniaze, vlastné myslenie a často ich cez spôsobenú traumu poznačia na celý život. O mnohých postupoch a trikoch, ktoré používajú, ani netušíme, rovnako ako netušíme, že môže byt ich obeťou naše dieťa, priateľ, sused, či vlastný rodič, práve v tejto chvíli mlčky sediaci za počítačom ponorený do prijatých správ.

Temná stránka slovenského internetu je sériou prípadov, ktoré sa skutočne stali, ilustrujúcich konce, ku ktorým sa mohli uberať. V niektorých prípadoch v sebe kombinujú viaceré podobné príbehy do situácií, ktoré našťastie pre nás prežil niekto iný. Vďaka tomu môžu poslúžiť ako cenné varovanie.

Každý človek, bez ohľadu na to či ide o dieťa alebo dospelého, má krehkú psychiku. Rozbitnú, ktorá sa často veľmi dlho a ťažko vyrovnáva s negatívnymi životnými skúsenosťami. Niekedy však ide o situácie, ktorým sa dalo predísť. A práve v tom spočíva zmysel tejto knihy – pomôcť nám pochopiť hrozby, ktoré na nás na internete číhajú, spôsoby, ako ich odhaliť a vďaka tomu sa im vyhnúť.

Slovenská platforma Ambrela, združujúca humanitárne a rozvojové organizácie, pomáhajúce núdznemu obyvateľstvu na východ od našich hraníc, zorganizovala v utorok večer v Bratislave podujatie ‘Commemoration 2026 – Štyri roky vojny, štyri roky pomoci Ukrajine‘. Jeho program pozostával z prezentácie príbehov pomoci, odbornej diskusie o budúcnosti obnovy a stabilizácie Ukrajiny, ako aj oceňovania osobností a organizácií z humanitárnej komunity.

Pri príležitosti smutného štvrtého výročia vojenskej invázie Ruska na Ukrajine pripravila Platforma rozvojových organizácií – Ambrela v utorok (3. marca) v Zrkadlovej sieni Primaciálneho paláca v Bratislave podujatie s názvom ‚Štyri roky vojny, štyri roky pomoci Ukrajine’. Na tomto Commemoration evente sa prítomným osobne prihovoril veľvyslanec Ukrajiny v SR, Myroslav Kastran, veľvyslanec Veľkej Británie v Bratislave, Bilal Zahid, a vedúci Zastúpenia Európskej komisie na Slovensku, Peter Stano. Program bol citlivo doplnený tematickým hudobným vystúpením Mily Medvedovskej a Daniela Špinera, ako aj výstavou umeleckých diel ukrajinskej autorky Svitlany Dudenko.

The Initial Interview in Psychodynamic Psychotherapy: The Beginning of Therapeutic Collaboration

Abstrakt: Príspevok sa zaoberá významom úvodného interview v psychodynamickej psychoterapii ako špecifickej fázy začiatku terapeutickej spolupráce. Poukazuje na jeho diagnostickú aj vzťahovú funkciu a úlohu prvého kontaktu pri formovaní terapeutickej aliancie. Text opisuje preterapeutické obdobie, prvé stretnutie, zber anamnestických údajov a význam empatie pri nadväzovaní spolupráce, ako aj reakcie pacienta na rámec liečby a riziko predčasného ukončenia terapie. Vychádzajúc z psychodynamickej teórie a súčasných procesových výskumov je úvodné interview chápané nielen ako diagnostické vyšetrenie, ale ako začiatok liečebného procesu, ktorý ovplyvňuje ďalší priebeh liečby a ochotu pacienta pokračovať v terapii. Na záver sú formulované odporúčania pre klinickú prax.
Kľúčové slová: úvodné interview, psychodynamická psychoterapia, terapeutická aliancia, anamnéza, terapeutický vzťah

Abstract: The paper examines the significance of the initial interview in psychodynamic psychotherapy as a specific phase at the beginning of therapeutic collaboration. It highlights both its diagnostic and relational functions and the role of first contact in the formation of the therapeutic alliance. The text describes the pre-therapeutic period, the first session, the collection of anamnestic data, and the importance of empathy in establishing cooperation, as well as patients’ reactions to the treatment frame and the risk of premature termination of therapy. Drawing on psychodynamic theory and recent process research, the initial interview is understood not only as an assessment but as the beginning of the therapeutic process influencing the further course of treatment and the patient’s willingness to continue therapy. Practical recommendations for clinical practice are provided.
Keywords: initial interview, psychodynamic psychotherapy, therapeutic alliance, anamnesis, therapeutic relationship

Review of a Professional Lecture: Psychology of Serial Killers

Abstrakt: Předložená recenze analyzuje odbornou přednášku PhDr. Andreje Drbohlava, DBA na téma psychologie sériových vrahů, realizovanou v lednu 2026 v Hradci Králové v rámci přednáškové tour Institutu behaviorálních studií – IBSARO. Text reflektuje hlavní teoretické i aplikační roviny přednášky, zejména vývojové souvislosti vzniku extrémního násilného chování, roli traumatických zkušeností v dětství, význam sociálního prostředí a kumulaci rizikových faktorů. Pozornost je věnována konceptu psychopatické osobnosti, diagnostickým nástrojům včetně škály PCL-R, fenoménu nápodoby, fascinace násilím a hybristofilie. Recenze rovněž zdůrazňuje význam mezioborového přístupu a preventivních intervencí v práci s ohroženými dětmi a dospívajícími. Cílem textu je zhodnotit odborný přínos přednášky pro pomáhající profese a přispět k diskusi o možnostech včasné identifikace a prevence závažných poruch chování.
Klíčová slova: Sériový vrah, behaviorální patologie, psychopatie, vývojové trauma, sociální patologie, prevence kriminality, práce s mládeží, pomáhající profese

Abstract: This review analyzes the professional lecture by PhDr. Andrej Drbohlav, DBA on the psychology of serial killers, delivered in January 2026 in Hradec Králové as part of the IBSARO – Institute of Behavioral Studies lecture tour. The text reflects the main theoretical and applied dimensions of the lecture, particularly the developmental origins of extreme violent behavior, the role of childhood trauma, the influence of social environment, and the accumulation of risk factors. Attention is paid to the concept of psychopathic personality, diagnostic tools including the PCL-R scale, as well as to the phenomena of imitation, fascination with violence, and hybristophilia. The review also emphasizes the importance of interdisciplinary approaches and preventive interventions in work with at-risk children and adolescents. The aim of the article is to assess the professional contribution of the lecture for helping professions and to contribute to the discussion on early identification and prevention of severe behavioral disorders.
Key words: Serial homicide, behavioral pathology, psychopathy, developmental trauma, social pathology, crime prevention, youth at risk, helping professions

Prolog » Snad největším hříchem dnešního světa je skutečnost, že lidé začali ztrácet smysl pro hřích. « Pius XII.

Jíra Mrákota nebyl dobrý člověk. Místo desatera přikázání se raději držel napěněného džbánku a povětrných ženštin. Nakonec se stal loupežníkem a přepadal pocestné pěší i na vozech v hustém a rozlehlém hvozdu zvaném Vídrholec nebo Fiedervolec¹ . Nutno dodat, že hrdina tohoto příběhu neskončil dobře, podobně jako řada jiných v poučné knížce Praha mordýřská a zlodějská. Ta knížka v sobě obsahuje mnoho zla, ale nedosahuje velkoleposti hrůz, kterou Hannah Arendtová převedla na banalitu větou: „Eichmann si — hovorově řečeno — jen neuvědomil, co dělá².

Když spáchám hřích a jsem si toho vědom, prožívám v jisté intenzitě pocit viny. U té lze rozlišit tři rozměry: pudovou, morální a duchovní. Jednal jsem pudově a dodatečně si to racionalizuju rozumově. Jako „živočich“ vím, že jsem udělal něco, co se nemá. To vědí i mí živočišní příbuzní stvoření do houfu, kteří mě za to mohou zpohlavkovat. Rovina morální má co do činění se svědomím, a to, jak známo, je hlodavec, který hryže. Hříchu nezabrání, ale znemožní mít z něj plné potěšení. Nakonec je tu obava z vyšších mocností, kterým se hříchy údajně nelíbí. Pověstmi o potopě jako odplatě za hříchy lidí je protkána celá naše kultura od svých prvopočátků. Ale zpět k oné mrazivé větě, která popisuje jednání vykonavatele holokaustu: „Eichmann si — hovorově řečeno — jen neuvědomil, co dělá.“

V této větě je moje odpověď na otázku, proč jsem po řadě psychologických poudaček sepsal knihu o Desateru³ . Nad mezilidskými principy je Desatero odkazem také k vyšším principům mravním. Zatímco tato přikázání upravují zásadním způsobem vztahy lidí navzájem a jejich vztahy k Bohu, je následující text věnován sedmeru hlavních hříchů. Jejich název není míněn jako „důležitější než desatero“, ale je odvozen z toho, že pocházejí z lidských hlav, z lidské mysli a jejích choutek, touhy překračující mezilidská pravidla, což Boha ovšem štve také. Tyto hříchy se nazývají také hříchy smrtelné či kardinální, což není označení jejich vznešeného autora. Pojem pochází z latinsko- -italského „cardo“, což je do češtiny přeloženo nejlépe jako „pant“, na kterém jsou zavěšeny dveře, které se tak mohou otáčet. A podobně se kolem těžiště menšího zla otáčejí, zjevují, mizí a znovu se otevírají hříchy této kategorie.

Někteří se naopak o dítě soudí, protože na ně „mají právo“ a naprosto nejsou ochotni připustit, že primární by mělo být právo dítěte. Měl jsem pacientku, jejíž bývalý manžel odvážel ob týden dvouletou dceru z Prahy do Ostravy, kdy bydlel na ubytovně s družkou. Holčička se začala počurávat a řvát ze spaní. Trvalo tři měsíce než s pomocí jednoho mého známého a ochotného právníka a ombudsmana se utrápené dítě mohlo vrátit matce.

Helénská kultura, na niž se tak ochotně odkazujeme, nám zanechala dva zatraceně rozdílné typy otce. Prvním je Odysseus, který se nechtěl zúčastnit trojské výpravy a simuloval šílenství, podobně jako za mého mládí a dospělosti činili žadatelé o modrou knížku. Když pro něj přišli Agamemnonovi verbíři, našli ho za pluhem orajícího písek a rozsévajícího do ní sůl¹. Odysseus byl mazaný, ale v poselstvu se našel ještě mazanější muž jménem Palamédés, který před orajícího položil jeho malého synka Telemacha. Odysseus se mu vyhnul, z čehož všichni usoudili, že je příčetný a do války musel.

Představa Odyssea jako lstivého chlapíka, který se z každé bryndy dokáže vylhat, je zjednodušená. Plnost Odysseovy osobnosti doplňuje skutečnost, že Moira², což byla bestie, že se jí i bohové báli, určila losem Odysseovi takovou míru strádání, kterou by žádný jiný smrtelník neunesl. Je tu tedy osudový závazek věčného těžkého břemene, jímž při nedostatku válečných příležitostí a námořních dobrodružství, je otcovství.

Neboť oni patří do kategorie „neví, že neví“, což František Koukolík označuje termínem „stupidity“. Stupidity není hloupý, nevzdělaný nedostatečně zásobený informacemi, stupidity je nevhodné používání. přijímání, zpracování a uplatňování kognitivních vzorců. Každý máme ty svoje a politici se vypracovali do určité kategorie.

Aktuálna správa AidWatch 2025 – hodnotenie systému Oficiálnej rozvojovej spolupráce SR z dielne Platformy rozvojových organizácií – Ambrela sleduje obdobie rokov 2022–2024, počas ktorých sa na Slovensku vystriedali tri vlády. Ponúka nielen kritickú reflexiu súčasného nastavenia systému zahraničnej pomoci SR vo svete, ale aj návrhy riešení a smerovania, akými by sa slovenská rozvojová politika mohla a mala uberať.

Lost Between Worlds: The Story of a Seventeen-Year-Old Boy and the Limits of Help

Tento příběh je pravdivý, avšak pro zachování anonymity změněný. Příběh Jakuba (jméno bylo změněno) ukazuje, jak snadno se může dospívající člověk ocitnout mimo systém – ne kvůli odmítnutí pomoci, ale kvůli její neúplnosti. Včasná intervence, spolupráce mezi institucemi a lidský přístup jsou klíčem k tomu, aby se podobné příběhy nestávaly samozřejmostí.

Ve dnech 4. a 5. listopadu 2025 se ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a Českou andragogickou společností uskutečnil již 15. ročník mezinárodní vědecké konference Vzdělávání dospělých 2025, tentokrát s podtitulem Transformace a perspektivy celoživotního učení.

Konference se zúčastnilo široké spektrum akademiků nejen z oblasti andragogiky, gerontagogiky, gerontologie, sociální práce a pedagogiky, ale také odborníků z praxe ze sociálních a zdravotně-sociálních služeb. Této odborné události se účastnili jak tuzemští odborníci, tak zahraniční experti z partnerských univerzit a institucí, kteří sdíleli své poznatky o vývoji a transformaci vzdělávání dospělých v evropském kontextu. Diskuse potvrdily, že vzdělávání a aktivizace dospělých v pokročilém věku představují klíčovou součást udržitelného rozvoje společnosti a že výměna zkušeností mezi výzkumníky a odborníky z praxe je nezbytná pro další inovaci vzdělávacích přístupů a podporu celoživotního učení.

Abstract: Even after more than two decades in higher education, my identity remains rooted in clinical nursing. Both my employer and regulatory body view my current teaching and research activities through the lens of professional nursing practice. Given this framework, an important ethical question arises: If I continue to act as a nurse, are my students comparable to patients? This article critically explores the ethical dimensions of the student–teacher relationship in nursing education by drawing analogies with the nurse–patient dynamic. Through a philosophical reflection grounded in professional ethics, the paper examines similarities and differences between these roles. Special attention is paid to practices of institutional control and student monitoring, which, while intended to support academic success, appear to diverge from the ethical standards expected in clinical nursing. The conclusion urges nursing educators—and particularly those in leadership—to realign educational practices with the foundational ethics of the nursing profession.
Keywords: Nursing ethics, Nurse education, Professional identity, Student–teacher relationship, Analogy in bioethics, Surveillance in education, Character formation, Autonomy and coercion.

The Fate of Petr: The Story of a Boy on the Edge of the Law and Hope

Tento příběh je pravdivý, avšak pro zachování anonymity je upraveno jméno hlavního hrdiny, stejně tak i místo pobytu a skutků, kterých se jedinec dopustil. Říkejme mu třeba Petr.

Dětství na okraji – bez pravidel i bezpečí
Je mu teprve jedenáct, když se stává případem pro kurátorku sociálně-právní ochrany dětí v malém okresním městě. Jedenáct let je věk, kdy by měl mít starosti maximálně o sešity do školy a kamarády na hřišti. Místo toho se Petr přestěhoval s babičkou do malého města. S babičkou, která už v té době o něj pečovala – a to ne z láskyplné volby, ale z nutnosti. Jeho matka na něj nestačila.

Internet, virtual relations and its integrative interpretation by I-PACE model

Abstrakt: V príspevku sa venujeme otázke rýchleho šírenia dostupnosti internetu za posledných 30 rokov a niektorým podmienkam vzniku závislosti od internetu. Uvádzame údaje o množstve času, ktorý trávime na internete a o závislostiach, ich špecifikách a prevalenciách. Z modelov vysvetľujúcich závislosť od internetu sme vybrali integratívny model I-PACE (An Interaction of Person-Affect-Cognition-Execution). Prostredníctvom interakcie osobnostných premenných a premenných prostredia popisujeme vznik závislosti od internetu tak, ako to navrhol autor modelu I-PACE. V závere načrtávame možnosti multidisciplinárnej spolupráce pri riešení závislosti od internetu a zvýrazňujeme riziko straty sociálnosti človeka prostredníctvom sociálnych sietí.
Kľúčové slová: internet, závislosť od internetu, I-PACE, špecifické/generalizované patologické používanie internetu

Abstract: In this paper, we address the issue of the rapid spread of internet availability over the past 30 years and some of the conditions for the emergence of internet addiction. We present the data on the amount of time we spend on the internet and on addictions, their specifics and prevalence. From the models explaining internet addiction, we have selected the integrative I-PACE model (An Interaction of Person-Affect-Cognition-Execution). Through the interaction of personality variables and environmental variables, we describe the emergence of internet addiction as proposed by the author of the I-PACE model. Finally, we outline the possibilities of multidisciplinary cooperation in solving internet addiction and highlight the risk of a person losing their sociability through social networks.
Key words: internet, internet addiction, I-PACE, specific/generalized pathological internet use